Válka proti všem… Demonaz ví přesně, o čem mluví, protože to je on, kdo zachránil, ale zároveň skoro zabil norskou blackmetalovou legendu Immortal. Ta dnes funguje jako jeho výhradní projekt, což řada starých fanoušků schvaluje, ovšem stejně velká skupina za to kontroverzního muzikanta proklíná. Léta byl Demonaz šedou eminencí kapely, trpělivě úpěl v disentu, kam jej uvrhlo onemocnění šlach, které mu nedovolilo hrát na kytaru a proto dlouhá léta přispíval na alba kapely texty, svým vyprávěním o bájné zemi Blashyrkh. Bez něho by Immortal nebyli takovou legendou, hegemonem a možná tím nejlepším, co se z památné blackmetalové obskurnosti začátku devadesátých let vyklubalo. Kapelu založil, dal jí původní bestiální tvář na starých albech „Diabolical Fullmoon Mysticism“ či „Battles In The North“, na nichž poryvy jeho kytar symbolizovaly blizard za polárním kruhem. Byl to také on, kdo napsal překrásný epos „At The Heart Of Winter“ jako poctu milovaným Bathory.
Kapelu v roce 2015 dokonce zachránil. Když došlo ke štěpení a jako nenapravitelný alkoholik byl vyhozen frontman Abbath, postavil se Demonaz na jeho místo. Vynořil se jako přízrak dávné minulosti, ale jelikož nikdy nestál zcela mimo Immortal, vplul na post frontmana logicky a naprosto hladce. Byla to nejlepší možná volba, v tu chvíli Abbathova vyhazovu želel málokdo, navíc když rozjel sólovou tvorbu, která představovala špinavější a punkovější odvar z Immortal. Výsledkem nového zapojení Demonaze do instrumentální sekce kapely bylo album „Northern Chaos Gods“, kterého se už nezúčastnil basista Apollyon, který odešel spolu s Abbathem, ale na svém místě byl dlouholetý bubeník Horgh. To už taky neplatí. Horgh loni za sebou vztekle zabouchl dveře a členem kapely je už pouze Demonaz. Že by na pořadu dne byl návrat Abbatha či Horgha, Apollyona nebo jiného bývalého člena, o tom nechce kytarista ani slyšet. Vystačí si sám.
Jak důkaz toho, že mezi jeho jméno a Immortal lze klást rovnítko, je deska „War Against All“. Kdo by čekal, že personální trable a nevraživost mezi starými kumpány (ta k Immortal patřila odedávna), vezmou Demonazovi sílu, je vedla jak ta jedle. „War Against All“ je naprosto výstavní kus diskografie norské hydry, takový, jaký zapadne mezi klasická blasfemická díla i mezi epičtější tvorbu ve stylu „At The Heart Of Winter“. Svět Blashyrkh znovu ožívá v někdejší kráse a majestátnosti. A Demonaz je tu opět jako starý vlk samotář, aby vyprávěl další příběhy z tohoto mystického místa. Člověk si řekne, že Abbath byl léta ukazován jako výkladní skříň Immortal, ale pravý poklad kapely strážil vždy Demonaz. Jen si porovnejme současnou tvorbou těchto norských vykuků a hned víme, kdo má navrch. Je to Demonaz. Abbath tvoří dobrá díla, která lehce zapadnou do požadované škatulky, ale Demonaz tvoří alba nadčasová a stylotvorná.
Možná stále dluží něco Quorthonovi, protože bez „Blood Fire Death“ či „Hammerheart“ by tu nebyli ani Immortal v takové podobě, jaké je známe, ale atmosféra, s kterou dokáže Demonaz pracovat, je úchvatná. Dokáže rozpoutat vichřici, v níž se kytary jako nejprudší severák zařezávají do kůže, aby posluchači hned na začátku desky dal na vědomí, že se bude hrát podle jasných blackmetalových pravidel. „War Against All“ a „Thunder Of Darkness“ profrčí okolo uší se svou tří a půl minutovou stopáží a pak se začnou otvírat dveře do jiné dimenze. „Wargod“ nabídne poněkud heavymetalovější pohled na věc, mohou se ozývat i vlivy pochycené z tvorby Iron Maiden, ale ve chvíli, kdy je jako pramen křišťálově čisté vody přetne zvonivý zvuk akustické kytary, víte, že deska se nebude kout jen z pekelného kovu. „No Sun“ a „Return To Cold“ jako kdyby představovaly cestu do Valhally, kde Thor s Odinem právě rozpoutávají nejsilnější vánice. Pohlazením po duši je instrumentálka „Nordlandihr“, stavějící na čarokrásném kontrastu akustických a zkreslených kytar a Demonazovy struny zvoní lehce jako sněhové vločky. Předposlední „Immortal“, jako nejslabší položka představuje jen jakési nadechnutí před závěrečnou „Blashyrkh My Throne“, což je strhující epická záležitost ve stylu bathoryovské „Blood Fire Death“ s naprosto dokonalou produkcí a zvukem. Představuje skvělé vyvrcholení desky, naprosté potvrzení výjimečnosti Immortal.
Demonaz někdejším spoluhráčům ukazuje vztyčený prostředníček. Nemá cenu polemizovat nad tím, kdo byl celá léta duší kapely. Když v ní kytarista a zpěvák zůstal osamocen, mohl ukázat, že to je on, kdo o sobě může tvrdit, že je Mr. Immortal. Severský black metal tak znovu vyvrhl své temné dílo, jedno z nejlepších za poslední roky.
|
